Pohá hra 2
Bylo ráno,Sakura právě snídala a vše si ještě jednou přemítala v hlavě. ,,Když to tak vezmu,tak je to přece jenom hra,pokud uspěji,půjdu o level dál a dostanu se třeba až k Orochimarovým tajným informacím.. A když neuspěji... Ne,nechci o tom takhle přemýšlet. To zvládnu! Jsem si jistá.." Ukončila Sakura svůj vnitřní rozhovor a rozhodla se jít za Tsunade do kanceláře....Zaklepala na dveře a třásly se jí ruce..
,,Dále!"Slyšela Tsunadin hlas.
,,Ahoj,Tsun,chtěla bych se ti omluvit za ten včerejšek,utekla jsem jak malá zbabělá holka.." Soukala ze sebe s nuceným usměvem a čekala,co jí řekne.
,,Saky,spíš já bych se měla omlouvat,vyvalila jsem to na tebe moc rychle.." Tsunade se podívala Sakuře do obličeje,měla oteklé oči a barva pleti-bílá jak stěna. Věděla,že jí je ta mise nepříjemná,ale všichni ostatní se chystali na pomocné práce v Mlžné,poté co ji skoro vyplenil Orochimaru se Sasukem... Naštvala se na ni
,,Už toho mám dost Sak,jsi kunoichi,byla jsi v ANBU,byla bys schopná zabít i své rodiče a teďka vyvádíš kvůli Sasukemu? Je to zabiják a nemá slitování,jediné,co ho zajímá je pomsta.." V Sakuře to hrklo,najednou se jí chtělo se jí zase brečet,ale věděla,že nesmí.
,Máš pravdu,nebudu se o něho zajímat..Je to.." Na chvíli se odmlčela. ,,Grázl!" Podívala se do země a opět čekala,co Tsunade ze sebe dostane.
,,Jsi přece silná žena a máš navíc,než na Sasukeho,máš právo na krásný život-s někým kdo tě bude milovat a chránit." Objala Sakuru a stáli tam tak aspoň 10 minut.. Byla na Tsunade naštvaná,ale nic jí neřekla... Pustili se a Tsun začala vysvětlovat misi.. ,,Musíš se dostat do jejich skrýše,což nebude pro tebe problém,ale získat si Orochimarovu přízeň-to bude těžší..Ale ty to zvládnš,věřím ti..Zkrátím to-budeš předstírat,že jsi plná záště a pomsty-jako Sasuke- atd. Chápeš,ne?"
,,Jistě." Nastala krátká pauza. ,,Všechno naprosto chápu..." Tsunade pokračovala ve výkladu,ale Sakura ji nevnímala-dívala se na své ruce,aby měla kam schovat pohled a nemusela se jí dívat do obličeje..
Po rozhovoru si sbalila všechny věci,nerozloučila se,jen prostě odešla...Zrovna pršelo a Sakura neměla deštník,když přišla domů,byla promáčená a nachlazená...
,,No super! Jako,kdyby toho nebylo málo.." Opět si říkala v duchu a převlékala se. Uvařila si horký čaj,vzala si prášky a na malou chvilku si šla lehnout.. Za necelé dvě hodiny má být v nemocnici,ale nikam se jí nechce.. Je unavená a naštvaná,misi musí začít už za týden. Asi po hodine se rozhodla obléknout se.. Po cestě do práce se potkala s Hinatou-ta okamžitě poznala,že není něco v pořádku a cvaklo jí to.
,,Ty jsi tu misi příjmula,že jo?"
,,Život je boj a já se s tím musím nějak vyrovnat. Přece ho už dávno nemiluju,tak nemám co řešit..Ne?" Lehce pohlédla na Hinatu a zase sklopila hlavu.
,,Kdybych tě tak dobře neznala,tak bych ti uvěřila,ale známe se odmalička.." A trochu se pousmála-měla Sakuru přečtenou.. Nastalo ticho a mlčky šli vedle sebe až do nemocnice. Sakura svou práci milovala,ale dnes ji nebavila.Jakoby z ní vyprchala radost... Stále musela myslet na Sasukeho.. Sama sebe ptala,jaké to asi bude,když se po tolika letech opět setkáme? Bude její srdce stejně chladné jako jeho tvář? Je opravdu zaslepen jenom tou svou pomstou? Udělal z něj Orochimaru stroj na zabíjení? Ty otázky ji ubíjely,ale nemohla si pomoct.. Teprve,když přišla sestřička a začala na ni tlačit,že mají akutní případ,přestala přemýšlet a věnovala se tomu,čemu má.
,,Málá holčička jménem Hirunai Kenuto,utrpělaznačné rány na těle. Rovnou na sál?" ,,Ano. Chci,abys mi zavolala Ino."
,,Hned to bude."
Po těžké operaci byla Sakura velice unavená,ale něco jí stále vrtalo hlavou.. Hirunai měla teprve 6 let,jak mohla přijít k takovému zranění.. Šla se jěště jednou na holčičku podívat,aby se ujistila,že je v pořádku.. Ležela v postýlce a ani se nehnula,měla zlomenou nohu a ruku.. Kdyby ji okamžitě neodvezli na sál,umřela by.. Za Hirunai přišla i Ino.. Sakura se na ni jen podívala a její pohled zase stanul na tom křehkém tělíčku.
,,Pouze jediný člověk může něco takového udělat.." Odmlčela se a čekala,než Ino vysloví to jméno..
,,Orochimaru."
,,Tsunade má pravdu,musím ho zastavit.. Nemůžu dopustit,aby stále páchal tolik zla.. A Sasuke mu pomáhá.." Poslední větu řekla bolestně a s úzkostí. Chvíli se na Hirunai ještě společně dívali.. Poté odešli domů a Sakura se už nebála svých citů... Teď se zaměřila na city jiných lidí-jako jsou oběti zla a pomsty..
A to je prozatím konec,doufám,že se líbilo:D
Ještě jedna poznámka-blbne mi to,vždycky to poskočí někam,kam nechci a nejde mi to spravit (jsem blond:D),ale vážně to nejdee:( Tak se předem omlouvám
Snílek